Historie a okolí hotelu

Na tomto místě brána stávala již od 13. století jako jeden ze 13 vstupů do Starého města. Základní kámen nové věže položil v roce 1475 král Vladislav Jagelonský. Brána, korunovační dar městské rady, budovaná Matějem Rejskem, si brala za vzor o sto let starší Staroměstskou mosteckou věž od Petra Parléře. Pro obranu nebyla příliš platná, její bohatá plastická dekorace měla být důstojným protějškem sousedního Králova dvora. Stavba byla zastavena po 8 letech, když král uprchl z města kvůli povstání. Po návratu přesídlil pro větší bezpečnost na Hrad. Současné jméno získala brána v 17. století, kdy sloužila jako skladiště střelného prachu. Sochařská výzdoba, těžce poškozená za pruské okupace Prahy v roce 1757 a brzy na to většinou odstraněná, byla doplněna při obnově brány v roce 1876.

Obecní dům je nejvýznamnější pražskou secesní budovou a stojí na místě dřívějšího Králova dvora, sídla králů v letech 1383-1485. Po staletí zůstal opuštěn, pak byl částečně využíván jako seminář a později jako vojenské učiliště. Začátkem 20. století byl zbořen a nahrazen dnešním kulturním centrem (1905-1911) s výstavními sály a velkou koncertní síní. Vnější fasádu zdobí štuky a alegorické sochy. Nad hlavním vchodem je obrovská polokruhová mozaika nazvaná Hold Praze. Uvnitř, završená působivou skleněnou kupolí, je hlavní pražská koncertní prostora a duše celé budovy Smetanova síň, často používaná i jako taneční sál. Interiér domu zdobí díla nejvýznamnějších českých umělců prvního desetiletí 20. st., včetně Alfonse Muchy. Najdeme tu řadu menších sálů, konferenčních místností a kanceláří, ale i kavárny a restaurace, kde mohou návštěvníci ve volných chvílích odpočívat a těšit se z pestré secesní dekorace.

Ke Staroměstskému náměstí se dostaneme Celetnou ulicí. Jedná se o jednu z nejstarších ulic v Praze, která navazovala na starou obchodní cestu z východních Čech. Jméno obdržela podle calt – pleteného pečiva, které se tu kdysi ve středověku peklo. Její prestiž stoupla ve 14. století, kdy se stala součástí Královské cesty, využívané ke korunovačním průvodům. Ve sklepeních se dochovaly základy románských a gotických budov, většina domů s malebnými domovními znameními však byla přestavěna v baroku. V domě U Černé Matky boží si lze prohlédnout zajímavou sbírku českého kubismu včetně obraz, plastik, nábytku, architektonických plánů a užitého umění.

Mnohé z přepestré pražské historie zůstalo uchováno na Staroměstském náměstí, zakleto do jeho budov. V severní části vyniká bílé průčelí barokního kostela sv. Mikuláše. Východní strana se pyšní dvěma nádhernými příklady architektury své doby: domem U Kamenného zvonu, restaurovaným do původní podoby gotického měšťanského paláce a rokokovým palácem Golz-Kinských. Náměstí doplňuje řada budov s fasádami v hýřivých pastelových barvách. Právě pestrobarevná řada domů románského nebo gotického původu, s kouzelnými domovními znameními, zdobí jižní stranu Staroměstského náměstí. Obzvlášť atraktivní je blok mezi Celetnou a Železnou ulicí. Náměstí vždy bývalo živým místem, dnes tu návštěvníci najdou turistické centrum, ale i řadu restaurací, kaváren, obchodů a galerií.

Jedna z nejpozoruhodnějších staveb v Praze je Staroměstská radnice, založená rozhodnutím krále Jana Lucemburského v r. 1338 jako sídlo městské rady. Během staletí se rozrostla o několik dalších starých domů, které s ní byly propojeny. Dnes tvoří radniční blok řada barevných gotických a renesančních objektů, z nichž většina byla pracně obnovena poté, co je těžce poškodili nacisté během konce války v r. 1945. Věž je 69,5 m vysoká a skýtá nádherný pohled na město. První orloj získala radnice počátkem 15. století. V r. 1490 jej zdokonalil mistr Hanuš. Radní ho ze strachu, aby podobné mistrovské dílo nezhotovil i pro jiné, dali raději oslepit. Mechanismus hodin, který se zachoval dodnes, má i přes mnohé pozdější úpravy podobu, jakou mu dal mezi lety 1552 a 1572 mistr hodinář Jan Táborský.

Dominantou tohoto náměstí je jezdecká socha sv. Václava a Národní Muzeum za ní. Ve středověku se na tomto náměstí nacházel Koňský trh. Důležitým obchodním centrem zůstalo dodnes. Při procházce po náměstí si všímejte domů. Většina z nich pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy bylo náměstí přestavěno. Uvidíte zde několik pozoruhodných ukázek dekorativních slohů, které byly typické pro české architekty té doby. V mnoha blocích objevíte pasáže s obchody, kluby, divadly a kiny.

Z Václavského náměstí se pěšky po minutě dostaneme ke Státní opeře. První v těchto místech bylo Novoměstské divadlo, které bylo v r. 1885 strženo a nahradila jej stávající budova. Původně byla domovem Nového německého divadla, jež mělo být soupeřem českého Národního divadla. Fronton nad sloupovou lodžií na předním průčelí zdobí neoklasicistní vlys. Mezi plastikami najdeme Dionýsa a Thálii, múzu komedie. V roce 1945 se divadlo stalo hlavní městskou operou.